O mně


Když jsem byla malá, snila jsem o tom, že budu letuškou, a drželo mě to celou základku i střední a pak i na nástavbě zaměřené na cestovní ruch, kterou jsem záměrně vybrala. Jak asi tušíte, letuškou jsem se nestala, i když jsem to měla 10 let v plánu a tak jasně vytyčené, učila se jazyky, sportovala, měla ideální rozměry i váhu... Když došlo na konkurz k ČSA, dokonce jsem poslala přihlášku a oni mě pozvali. Ale já nešla na pohovor. Teď si určitě říkáte: "A proč???" No, já si tak strašně nevěřila, že bych zvládla pohovor v angličtině, že jsem neměla odvahu dojet do Prahy a zkusit to. A nejhorší na tom všem bylo, že tenkrát vzali všechny, co si pozvali, protože letušek bylo málo. Tak takhle jsem přišla o největší sen mého života.

Ale i tak jsem se přes policistku na hranicích a celní deklarantku v Německu postupně vypracovala až na manažerku logistiky, a to v pouhých 25 letech a bez vysoké školy, a v oboru jsem vydržela až do svých 44 let, kdy jsem se rozhodla si splnit svůj druhý, tentokrát už "dospělý" sen. Stát se osobní koučkou a pomáhat lidem zlepšit jejich dny, týdny, měsíce a pak i roky.

Nebyla to lehká cesta a k rozhodnutí jsem dospěla až po životní ráně tak kruté, že jsem měla na výběr jen 2 varianty, a to buď se zbláznit, a nebo sebrat poslední síly a najít smysl proč zůstat. Má 9ti letá dcerka tragicky zahynula. Svět se zhroutil na několik měsíců celé rodině a já poprvé v životě nedělala nic a jen jsem byla. To prázdno, to nic, co zůstalo bylo děsivé a celé dny jsem si přehrávala naše poslední týdny, kdy jsme spolu plánovaly, jak se stanu koučkou, protože jsem lidem pomáhala pořád, a moje dcery za to na mne byly moc pyšné a chtěly pořád dokola vyprávět, co jsem řekla a jak jsem to řekla a jak to bylo..... A tak jsem jednoho dne, při hledání odpovědí a pročítání morbidních statistik, narazila na nabídku kurzu Profesionálního koučinku a poslala přihlášku, pak peníze a za 3 dny se začínalo. Poprvé od "toho" dne jsem měla pocit, že se mi vlil zase život do žil a věděla jsem, že to je ten smysl mého dalšího života a kurz jsem úspěšně zvládla. Následně jsem absolvovala ještě další specializovaný kurz v US (on-line) zaměřený na práci s emocemi a teď studuji vše co se týká traumatu a traumatických událostí, abych mohla pomáhat i lidem v této oblasti. Jsem členkou Mindvalley.com clubu a neustále se vzdělávám a rozšiřuji si znalosti a praxi o nové metody a techniky v oblasti koučinku a lidské mysli.

Vzdělávání v této oblasti mě velmi baví a popravdě knihy tohoto zaměření čtu už dlouhých 15 let. Velmi mi to pomáhalo v práci, kdy jsem měla podřízené v několika odděleních, jednala se zákazníky i dodavateli a měla jsem dar si z většiny lidí, které jsem potkala, udělat přátele a vybudovat skvělé, fungující a podporující teamy.

Práci s lidmi prostě miluji. Nejvíc mě baví, když se v průběhu rozhovoru se mnou člověk zastaví nebo zpomalí a postupně si uvědomuje, co doposud neviděl a jeho oči začnou zářit a najednou zná sám odpovědi na většinu otázek, které s řešeným tématem padly... a pak už jen společně vyladíme, jak to všechno uvést do života a hlavně, ABY TO BYLO NAVŽDY.

Život není vždycky fér, ale to nezměníme. Změníme jen to, jak situaci přijmeme a jak s ní naložíme a jestli se jí necháme zničit, a nebo v ní najdeme sebemenší důvod, proč to nevzdat, a toho se chytneme a opřeme se o to a zase vstaneme a budeme bojovat o svůj holý život. Nic víc stejně nemáme v moci, než náš vlastní život. Proto se nebojte ho začít žít tady a teď, protože jiné tady a teď a jiný život teď a tady nemáte a nedostanete.

S Láskou k životu a všem životním zkušenostem

Vaše Katka Černá